Naše školka usiluje o harmonické propojení prvků školky waldorfské, domácí, lesní a ekologické

Waldorfská pedagogika

Waldorfská pedagogika vychází z antroposofie, jejímž zakladatelem je Rudolf Steiner a stala se na světě nejrozšířenějším alternativním pedagogickým směrem.

Základním rysem waldorfské pedagogiky je rozvíjet člověka v jeho celistvosti – vždy působit na celého člověka na cit, rozum i vůli zároveň. Výchovný a vyučovací proces je pojímán uměleckou formou, vede děti k přirozenému rozvoji myšlení, cítění a vůle. V dnešní době děti zpravidla hmotně nestrádají, ale často nejsou jejich duševní potřeby považovány za důležité. Děti zcela přirozeně přejímají postoje dospělých, a to nejen svých rodičů, ale i vychovatelů a učitelů. Tezí Rudolfa Steinera je, že waldorfský učitel neučí jenom tím, co umí, ale především tím, kým skutečně je. Umožnit dětem, aby mohly napodobovat zdravé vzory, je stejně důležité jako vytvořit zdravé prostředí.

Waldorfská pedagogika preferuje jednoduchost, čistotu a organický původ předmětů, které mají tu výhodu, že děti snadněji vnímají všemi smysly kvality přírodních hraček, jako je teplo a chlad, tvar, strukturu, tvrdost a měkkost apod. Děti tedy pracují s pravými předměty a materiály a zažívají pravé a reálné situace – skáčou, běhají, lezou přes překážky, které jsou leckdy i nebezpečné, nevytváříme pro ně umělý svět jen“jako“. Všechny činnosti vede učitel tak, aby děti nebyly srovnávány a hodnoceny, ale aby se učily spolupracovat a pomáhat ostatním. Vždy záleží na procesu a průběhu práce, na zážitcích spojených s touto tvorbou, na výsledek se klade menší důraz. Ve školkách jsou věkově smíšené třídy, což poskytuje přirozený prostoj k sociálnímu rozvoji při střetu názorů a potřeb jednotlivých dětí a připravuje reálné výchovné situace, ze kterých se dá pro obě skupiny vytěžit mnoho dobrého.

Lesní školka

Děti se nejvíce učí na základě svých osobních zkušeností. Lesní školka umožňuje dětem seznámit se s přírodními zákony, rozvíjet své pozorovací schopnosti a pohyb v přírodním terénu, který rozvíjí rovnováhu, motoriku, koordinaci pohybu, orientaci v prostoru a čase, posiluje zdraví apod. Děti si v přírodě umí najít vše, co potřebují. Místo, kde postavit dům pro skřítka, různé překážky, poklady, výhledy přes údolí, mohou poslouchat zpívající ptáky, pozorovat zvířata - od pilných mravenců, přes tvořivé pavouky až k důstojné vysoké zvěři. V průběhu roku si díky blízkosti přírody uvědomí rytmus ročních období, všemi smysly vychutnají vůně lesa, rozkvetlé louky, dřeva atd. Pedagogové přistupují s úctou k individualitě každého dítěte. Jsou jim spíše doprovodem v přirozeném prostředí, který je stvořen pro jejich hry. Samy si vyberou, co je zajímá a co chtějí poznávat. Učitel je dětem jakýmsi ochráncem a kamarádem. V přírodě děti rozvíjí svou fantazii a učí se poznávat rostliny a živočichy v jejich původním prostředí a vytváří si k nim přirozený vztah. Prožijí si i ticho, ke kterému se v přírodě z respektu skláníme , nebo kterému se klaníme, a tak se děti stanou citlivější a získají schopnost více naslouchat mluvenému slovu.