Učitelky
Tereza Havrdová Kováříková
Moje maminka byla loutkoherečka, táta byl novinář a spisovatel. Celé dětství jsem s mámou vyráběla loutky a s ní a s tátou jezdila s divadlem.
Po základní škole jsem nastoupila na výtvarné gymnázium Na Pražačce a zároveň začala vést výtvarný a divadelní kroužek s dětmi při jedné základní škole.
Po gymnáziu jsem studovala sociální terapii a léčebnou pedagogiku v atelieru Anežky Janátové (Krčkové). Současně se studiem jsem na částečný úvazek pracovala ve waldorfské školce v Praze na Petřinách a tady začala má obrovská láska k práci s předškoláky, která trvá dodnes.
Po skončení studia jsem nastoupila do školky v Praze 6 na Viničních horách, kde jsem měla možnost pracovat dva roky se svojí spolužačkou z atelieru. Bylo to krásné období plné objevování různých cest práce s dětmi. Školka však byla úřadem zrušena a já se mezitím vdala a čekala děťátko. Když moje první dcera Johana nastoupila do waldorfské školky na Žižkově, otevřela jsem v Praze u Anděla rodičovské centrum Na houpacím koni.
Když se narodila moje druhá dcera Anežka a dorostla školkového věku, otevřela jsem Školku sv. Prokopa, ve které se stala prvním oficiálně přihlášeným dítětem.
Johanka Havrdová
Tereza je moje maminka, takže není divu, že jsem byla od malička obklopena dětmi a výtvarným materiálem.
Moje první brigády byly pomáhání na výtvarce, víkendové workshopy a letní tábory. Během bakalářského studia psychologie jsem pracovala ve školce jako asistentka a po návratu z Milána, kde jsem studovala magisterský obor v HR jsem nastoupila do práce v kanceláři. Po půl roce zírání do šedivého vnitrobloku jsem pochopila, že to není cesta pro mě.
Práce s dětmi, příběhy, vyrábění a les mám v krvi a věděla jsem, že je čas k návratu do školky. Ve volném čase pletu, dělám jógu, vařím, čtu a jsem společenská. Mluvím několika jazyky a zajímá mě svět kolem.
Své děti sice zatím nemám, ale celý život s nimi pracuji a myslím si, že tak s mámou tvoříme hezké a vyrovnané prostředí.
